Podzimní ladění

Podzim je tu v plné síle, kráse i hloubce. Dovolíme – li si to, dotýká se nás hluboko pod kůží v hlubninách duše. Procházím se podzimní přírodou a cítím jak se její změny zrcadlí v hlubinách mě samé. Konfrontuje mě s tématem umírání, odpočinku, únavy, navracení se k sobě, do svého nitra. Pro mě je to téma přijetí. Přijetí koloběhu přírody, státrnutí, času. Příjímat se, i když neoplývám energií a nápady. Dovolit si skutečně odpočívat, nebýt tak produktivní. Přijmout jinou polohu sebe samé a fáze života, cyklu ročního období. Když své momentální smutky a poklesy nálady přijímám a nechávám plynout, pak poselství, která přináší se ukazují sama. Vyplouvají, přichází. Přícházejí, kdy mají a v intenzitě, ve které mají. Když se jim snažím hned vymýšet důvody, často si problémy uměle stvořím. Rozdíl je taky v tom, do jaké míry je zapojen rozum a mysl, protože ta dokáže vyprodukovat spoustu příčin našeho momentálního rozpoložení. Ale vždy, když znova příjdou překvapí mě. Překvapí mě svou intenzitou, tím že to fakt někdy není sranda. Není to příjemné, možná ani nepříjemné prostě to je. Teď a tady a já tím procházím. Možná je to očista, transformace, prohloubení, zpřítomění. Když takový smutek příjde dokonale nás dokáže zpřítomnit, pokud se rozhdoneme tím projít. Druhá možnost je pokoušet se ho nějak přebít – seriálem, alkoholem, urputnou prací, snažit se mu uprchnout. Ale pokud ho příjmeme jako součást cyklu a života, netopíme se v něm, nehledáme mu důvody, jen ho pozorujeme jak přichází a odchází, tak prostě odejde tak, jak přišel.

Jít ven, do přírody, pracovat z přírodninami. Vyrobit si podzimní lucernu, která září pochmurnými dny a připomíná to věčně zářící světýlko v nás. Vyzdobit si bydlení suchými listy a šípky, hlohem. Nasušit si šípky či hloh na čaj. Nechat si prostor vyvonět esenciálním olejem, který máme rádi. To je to, co mi pomáhá procházet tímto obdobím lehčeji, přijmout ho, milovat ho, vidět jeho kouzlo. Navracet se zpět, k sobě, do harmonie, vyrovnanosti. Po procházce se schoulit s knížkou a šípkovým čajem do křesla, pokud máte tu možnost, můžete rozdělat oheň v krbu. Hrát si u něj s dětmi. Těšit se z útulných voňavých domovů. Uklízet a hýčkat nejen naše okolí a blízké ale i sebe sami.

Návod na podzimní lucerničku:

Budete potřebovat: Podzimní listí, sklenici od medu, lepidlo – Herkules, papírenské, čajovou svíčku, provázek či stužku na ozdobu

Při podzimních procházkách nasbíráme listy a nalepíme si je na sklenici od medu. Nemusí být ani suché. Třeba papírenským lepidlem. Uvnitř si zapálíme svíčku. Pokud jste letos neměli valnou úrodu dýní, tak jako já, můžete je použít místo nich. Krásně vypadají i venku za oknem.