Jaro ve mně

Miluju ten pocit vlévání jara do žil. Po spavé zimě. Sluníčko mě umí nastartovat tak moc, že bych jako raketa vystřelila do světa. Mám chuť výletovat, pouštět se do spousty projektů. Začínat spoustu nových věcí.

V tom tryskoletu si ale dokážu málo kdy povšimnout, co mám před prahem. Ale když se to stane, když se mi podaří zastavit se zpomalit se. Najednou zjistím, jaké krásy mám přede dveřmi. Vstoupit do jednoduchosti je jako otevřít si dveře k sobě. Do svého srdce. Otevřít si dveře ke svému vnitřnímu učiteli a léčiteli. Otevřít si dveře k zázrakům. Každodenním. Do hloubek prožívání. Je to jiný prožitek.

Miluju cestování a procestovala jsem svět jako šnek se svým bydlením na zádech. Miluju poznávat svět s dětmi. Nikdy mi nešlo o to navštívit, co nejvíce míst. Spíše jít do detailu. Poznat místní, jejich kulturu. Propojit se s krajinou, rostlinami i vším živém.

Příliš mnoho podnětů nás odvádí od pravdy v nás. Od těch největších darů. Od sebe. Od rodiny.
Jaro mě vede k zamyšlení, jestli následovat tu šílenou touhu po zážitcích nebo se rozhlédnout kolem sebe. A pod sebe. Na ty nádherné dary, které nám teď příroda poskytuje. Vše co potřebujeme pro jarní start a dodání vitamínů po dlouhé zimě.

V dnešní době neomezných možností je to nejtěžší ale zároveň ten největší dar, který si můžeme dát.