Už z dálky ji vidíš. Nelze ji přehlédnout. Svítí uprostřed louky. Je v plném květu v době, kdy je Slunce ve své největší síle. Tvarem květu připomíná spíše hvězdu. Ale je plná Slunce. Jako by byla jeho zhmotněním pro nás. Jako by byla darem pro nás do období, kdy nám Slunce chybí. Nese sílu, radost, krásu a něhu. Život. V sobě ukrývá temně červenou hloubku lásky. Tajemnost. Když narušíme její stonek, vytéká rudá barva. Třezalka je bylinou lásky, užívá se při rituálech s ní spojených. Archetypem tohoto času je zralá žena na prahu mateřství. Jakoby ji třezalka symbolizovala. Žena plná života, energie, šťávy, plodnosti na vrcholu své síly. Stejně jako…

Je tak krásná až tě v zádech mrazí…. Tak mocná až přemáhá tě strach…. Tajemná… Zdrcadlí se v ní hloubky… Velkorysá… Ale není to jen tak…. Cesta k ní není lehká… Může mnoho dát, ale také vzít…. Má v sobě obě polarity… Zdraví i bolest…. archetyp čarodějky, stařeny Kopřiva… Se srpem a v rukavicích jsem ji sklízela. Napadaly mě u toho tyto verše… Krásná… ale není to taková ta krása zjevná hned, evidentní. Je to krása hloubky… moudrosti… tajemna… Dříve, když jsem se s ní začla seznamovat, jsem ji trhala holýma rukama. Teď už si beru rukavice. Když jsem ji sekala vybavovaly se mi vzpomínky na dětství… Byl právě soumrak……

Jednou takhle ráno jsem si vyšla do sadu. Děti si hrály na písku a já využila té chvíle. Pod stromy svítily Petrklíče a vykukovaly Fialky. Prvosenka jarní a Violka vonná. Je to čistá krása. Ta vůně. Jsou tak křehké až cítíš velkou pokoru před tím, než je utrhneš. Byl jich plný sad. Vzala jsem si s poděkováním pomálu na čaje, aby nám pomáhaly při zimních virózkách. Ulevují při kašli. Tlumí bolest hlavy. Obě bylinky se dají použít při těchto obtížích. Sušila jsem je společně na Slunci. Vytvořila jsem si tak voňavou čajovou směs. Jarní vzpomínku.