Když se probudíš do rána, kdy prší, je mlhavo ale vlastně hrozně krásně. Jeden z prvních dnů mého většího volna na mateřské. Dům utichl. Nikdo se nesmějě. Nikdo se nevzteká. Nikdo nic nerozlívá. Nikdo nic nerozhazuje. Jen já a tichý dům plný stop po ranním cvrkotu a života v radosti a proudu. Nevybalené tašky z víkendu v dodávce. K dispozici ochutnávka všeho, co si děti přály k snídani. Stopy po včerejším krásném dni s jednorožcem v jezírku a první koupací euforií. Teď. Já. Nic. Ticho. Spoustu nápadů a plánů, co budu dělat až budu mít ten vysněný čas. Až se mi z toho točí hlava. Tak, a co má větší…